Bulharsko, Řecko 2006 (Rila, Pirin, Olymp)

Plzeň - Sofia - Borovec

Sobota 24.6. - neděle 25.6.

Pozn.: Tohle je mírně poupravený Frantovo cestopis, samosebou s jeho souhlasem (předpokládám, že si časem dodělá i předloňské Rumunsko s využitím mých textů).

Po dvou letech zas vyrážím s Frantou do hor. Tentokrát volíme Bulharsko, pohoří Rila a Pirin. Když se nám bude chtít a zbude čas z dovolené, zkusíme přejet do Řecka na blízký Olymp.

Do Bulharska je to daleko. Přemejšlíme proto o letadle, ale kvůli vysoké ceně ihned škrtáme. Vlakové spojení je mizerné, trvá požehnaně dlouho (30h). Nakonec tedy vítězí bus společnosti Group - pravidelná linka Praha - Sofia a zpět. Obětujeme pohodlí za rychlost a láci.

Sobotu 24.6. V ranních hodinách jedeme vlakem z Plzně do Prahy. Autobus do Sofie vyjíždí z Florence po osmé ráno. Jedeme starým busem značky Mitsubishi. Klimatizace funguje na výbornou. Spánek střídá nespočet hraničních přechodů a zastávek na benzínkách.

Neděle 25.6. Po necelých 24 hodinách se konečně ocitáme v Sofii na hlavním nádraží. Cítíme se jako po nočním flámu. Je vedro, jdeme vychladnout na sousední vlakáč, kde měníme eura na leva.

Dalším úkolem je najít nástupiště, ze kterého jede autobus do jednoho z možných východišť na Rilu – lyžařského střediska Borovec. Po složitém vyptávání sedáme do kloubového trolejbusu, který uhání rozpálenou Sofií kolem charakteristických budov socialistické éry. Ochotná babička nám ihned po nástupu radí, kterou zastávku vystoupit. Zaplať pánbů za ni, protože nádraží není z trolejbusu vůbec vidět. Jdeme mezi paneláky uličkou plnou stánků až k malému parkovišti pod mostem, v jehož stínu stojí několik zaparkovaných Transitů. Jeden z nich za pár minut odjíždí do Samokova, ze kterého pak pokračujeme dalším minibusem do Borovce.

Před polednem stojíme v centru lyžařského střediska Borovec, které si nikterak nezadá se svými západními protějšky. Dáváme místní pivko a zkoumáme našeho průvodce. Podle něj je stoupák k horní stanici lanovky Jastrabec nudnou štrapácí, a tak volíme druhou alternativu v podobě lanovky. Z Jastrabce (2369mnm) se nám otvírá pohled na celý masiv Musaly. Výstup může začít.

Chvíli traverzujeme kolem sjezdovek mezi klečí. Zanedlouho jdeme kolem chyži (=chata) Musala a přilehlých jezer. Stoupáme výš kolem bivakovací boudy Everest, kde je možné přenocovat za obvyklý poplatek 7 leva. Jsou zde jiní Češi i s kytarami, kteří už dnes dál nepůjdou. Do tmy však ještě daleko a my pokračujeme dál. Místy se přidržujeme ocelových lan, která už něco pamatují.

Nejvyšší vrchol Bulharska i celého Balkánu Musala (2925m). V závětří dáváme svačinku i s čajem od správce místní meteorologické stanice. Pokračujeme dál na jih hřebenovkou ještě necelé 2h. Bivakujeme na plošince před vrcholkem, za kterým cesta začíná klesat k chatě Grančar. V noci je trochu chladno, 2700m se nezapře.

Hlavní strana | Software | Delphi a Lazarus | Treky, cestopisy | Sport | Ostatní | Blog

K tomuto tématu dosud nebyl vložen žádný příspěvek nebo dotaz.